Pozor na některé léky a anestetika & QTc interval!!!
Syndrom prodlouženého QTc intervalu se vyskytuje u 18% – 20% pacientek s Rettovým syndromem sledovaných v rámci Natural History Study (NIH, Rettsyndrome.org).
Pacientky s Rettovým syndromem mají zvýšené riziko život ohrožujících srdečních arytmií, proto se u nich nedoporučuje aplikace některých léčiv jako jsou například:
– antipsychotika
– tricyklická antidepresiva
– antiarytmika
– některá prokinetika (např. domperidon, erytromycin)
– některá anestetika (např. tiopental, sukcynylcholin)
– některá antibiotika (např. erytromycin, ketokonazol, klacid).
Pozor na léky prodlužující QTc interval!
QTc interval je jeden z parametrů, které se běžně zjišťují pomocí EKG.
Upozorněte na riziko všechny lékaře, kteří o Vaši dceru pečují – doporučujeme stáhnout si dokument, ve kterém se o této závažné skutečnosti píše (strana 7 vlevo dole).
Pamatujte na fakt, že 25% úmrtí dívek s Rettovým syndromem je náhlých a mohou souviset právě s problémy se srdcem!
Na jaké další léky je potřeba dát pozor?
Sedativa, (Diazepam a opiáty), analgetika a anestetika – v případě poruch dýchání.
Statiny – v případě vyšší hladiny cholesterolu.
Zkušenosti z léčby lymské boreliózy
Krátce po čtvrtých narozeninách byla u naší dcery zjištěna lymská borelióza. Měli jsme obavy, jak bude snášet léčbu antibiotiky a jaké následky tato choroba zanechá.Před zahájením léčby museli lékaři vyloučit ta antibiotika, která prodlužují QTc interval (např. Klacid). Nasazen byl tedy Duomox, který však po pár dnech vyvolal silnou alergickou reakci – rudé skvrny po celém těle. Jako rodiče jsme byli řádně vyděšeni a naše obavy, co to s naší dcerou udělá, se zvyšovaly.
Alergická reakce vyvolaná užíváním antibiotik.
Při volbě dalšího typu antibiotik bylo nutné zohlednit už dva faktory – riziko prodloužení QTc intervalu a možnost opakování alergické reakce. Lékaři z pražské Kliniky dětského a dorostového lékařství tedy zvolili Zinnat, po kterém se vyrážka ani další komplikace neobjevily.
V následujících měsících došlo k výraznému zhoršení již tak omezených pohybových schopností. Dcera už nebyla schopna stát s oporou ani samostatně sedět. Jelikož se ve stejné době začala stále více projevoat epilepsie, nelze s jistotou říci, co bylo příčinou omezení motoriky. Dnes, rok od zjištění Lymské boreliózy a půl roku od nasazení antiepileptik, se schopnost samostatného sedu a stoje s oporou výrazně zlepšily a prakticky se vrátily do „původního“ stavu.